Divadelní spolek DIALOG

Divadelní spolek Dialog aktualizoval(a) úvodní fotku.

Zdravím, něco málo o představení Hra na Zuzanku, která se uskuteční v 4.2. v Café Práh. Budeme se na Vás těšit. V Zuzance se najde každý, kdo si to dokáže přiznat Veselá i smutná. Komická i tragická. O bytí i smrti. Přesně taková je Hra na Zuzanku od Miloše Macourka. Vychází ze života a každý si v ní najde kus sebe. V průběhu představení se pobavíte i zamyslíte. Inscenace, při které je nejprve slyšet z hlediště smích a později divákům tuhnout tváře. Hra plná humoru a přitažlivé hravosti. Hra bez hranic. Hra žonglující se slovy. Ale, jaká je jinak? O tom vám poví režisér Jan Říha. Protože jak sám říká, Zuzanka je kus jeho života. Hra na Zuzanku je od Miloše Macourka, který napsal několik známých knih. Proč sis vybral zrovna Zuzanku, kterou moc lidí nezná? Pan Macourek se proslavil zejména filmovými a televizními scénáři. Napsal také pár knížek a pouze dvě divadelní hry. Hru na Zuzanku jsem si popravdě ani tak nevybral já, jako si spíš ona vybrala mě. Setkával jsem se s ní průběžně od svého dětství, kdy jsem s amatérským divadlem začínal. Jaký k ní máš vztah? Je to pro mě taková modlitební knížka divadelnictví. Sám jsem si v ní zahrál. A vzhledem k tomu, že význam hry je hlouběji, než se na první dojem může zdát, přišlo mi dobré zkusit jej nazkoušet s herecky i lidsky vyzrálejším souborem. Nasadit tuhle inscenaci v Dialogu byl pro mě velký krok do neznáma, ale současně výzva. Jak dopadla? Já myslím, že výborně. Vlastní text je hodně originální a skutečné významy jsou skryty někdy i docela hluboko. Takže po počátečním „údivu“ přišel soubor Dialog Zuzance na chuť. Aspoň tak mi to někteří říkají. Jak bys představení popsal ve třech větách? To se, obávám, vejde i do jedné věty: Celý život stojí za -----, ale můžeme se tomu aspoň zasmát. Dá se v ní najít i něco poučného? Abych citoval klasika: Hra nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťácké společnosti. Jestli se z toho někdo poučí, to už záleží na něm. V jaké době se Hra na Zuzanku odehrává? Byla napsána před zhruba padesáti lety. V té době se také odehrává. Je kouzelná tím, že je poměrně nadčasová. Některé již neaktuální bolesti tehdejší doby jsem naopak raději vyškrtal. V čem je aktuální? Měla to být jakási obžaloba tehdejší společnosti. To, že je hra aktuální i dnes, je bohužel spíše smutné. Kromě témat týkajících se života prostého člověka v naší společnosti, je také o vztazích – a to je téma aktuální vždy. Komu je určena? To je zapeklitá otázka… no asi každému, kdo má odvahu podívat se pravdě do očí. Co je to ta pravda? A proč si myslíš, že se ji lidé často bojí? Asi málokdo chce slyšet, že se ke svému okolí chová nevhodně, že je k smíchu a podobně. Každý se raději zasměje nějaké „cizí“ postavě, která se na jevišti ztrapňuje a je to fajn. Hra na Zuzanku svůj ironický humor malinko vrací zpět k divákům. Je nějaká scéna z představení, kterou máš nejraději? Každou, při které se diváci zasmějí, a pak jim úsměv zamrzne na tváři. Kdo je vlastně ta Zuzanka? Kdokoliv z nás. Najde se v ní každý, kdo si to dokáže přiznat. S jakou náladou by měl divák z představení odcházet? Ať si každý odchází s tím, co mu inscenace dala. Ideálně by výsledný pocit neměl být jednoznačný… Chce se mi smát, nebo spíš brečet? Co je pro amatérského herce největší odměna? Myslím, že plný sál a dlouhý potlesk diváků na děkovačce. Je to sice nadužívané klišé, ale velká pravda. Herečky také rády dostávají milostná psaníčka do šatny… nebo aspoň do e-mailu. Jakou roli vlastně diváci při představení hrají? Samozřejmě zásadní. Vrací hercům zpět veškerou energii, kterou oni hodí přes rampu. Takto vrácená energie se často násobí. A je jedno, zda je to smích, nebo jen desítky upřených očí a napětí v sále. Když diváky v průběhu představení pozoruješ, máš pocit, že v určitém momentě nastane jakýsi zlom, kdy přestane převládat smích a spíše převládají ty zamrzlé tváře? To je otázka, na kterou není jednoznačná odpověď. Hra je o dívce Zuzance a odehrává se od jejího narození, až po smrt v domově důchodců. Jakási hořkost je v inscenaci přítomna už od začátku. Takže divácké tváře zamrzají postupně, podle toho, jak si kdo v které fázi uvědomí podobnost se svým životem. Záleží hodně na věku a životních zkušenostech diváka. Co si má divák představit pod žánrem absurdní komedie? Hlavním rysem absurdního dramatu by měl být konflikt nějakého jedince s okolním světem, s tím, že tento svět se jeví až nesmyslně a komicky. Proto se často užívá pojem absurdní komedie. Je tento žánr pro každého? To nevím. Ani si nejsem jist, zda vůbec existuje žánr pro každého. Každý jsme jiný. Co má Hra na Zuzanku společného s dalšími představeními Dialogu? Komponenťák – rafinovaný systém trubek, ze kterých je možné sestavit v podstatě jakoukoliv scénu. Jo, málem bych zapomněl, také všechny účinkující. A v čem se naopak představení od ostatních liší? To nedokážu takto generálně zhodnotit. Přijďte se podívat a uvidíte sami.

Divadelní spolek Dialog aktualizoval(a) úvodní fotku.

Dneska to rozjedeme v Cafe Práh🤩

Divadelní spolek Dialog aktualizoval(a) úvodní fotku.